30. březen 2020 / Jan Klesla
Cena za zdraví
Komentář ředitele Institutu pro digitální ekonomiku Jana Klesly pro Lidové noviny.
Nejbohatší muž světa Bill Gates proslul v 90. letech tím, že v jeho sídle se lidé dělili podle barvy vstupních karet, které je pouštěly do různých zón domu. Do předpokoje a kuchyně každý, do obývací části jen důvěryhodní hosté, do ložnice jen nejužší rodina a do pracovny majitele jen on sám. Zní to jako jakási ajťácká výstřednost, ale co kdyby se něco podobného zavedlo dnes? Co kdyby třeba do domova důchodců nemohl nikdo, kdo se v posledních 14 dnech setkal s osobou s pozitivním testem na Covid-19. Co kdyby se takto povolovaly návštěvy v nemocnicích a otcové u porodu? A co kdyby to vše obstaral automatický IT systém podle vyhodnocování dat o našem pohybu z mobilních telefonů a plateb od obchodníků, případně i z pouličních kamer?
Mohlo by něco takového zachránit lidské životy, zvlášť těch nejohroženějších? Zcela nepochybně. Zlepšilo by podstatně život starším lidem, nemocným a rodičkám? Rozhodně ano. Je to technicky realizovatelné? Bez problémů. Ale jsme ochotní se nechat takto sledovat a vzdát se nejen soukromí, ale velké části svobody? Nechat si svůj život řídit inteligentním systémem, který vyhodnotí naše potenciální riziko pro druhého?
Aby bylo naprosto jasno, nic z výše popsaného není systém takzvané chytré karantény, která má být v Česku nasazena do Velikonoc. Ta je založena na zefektivnění už dnes běžné práce hygieniků a data od operátorů a bank používá jen s výslovným souhlasem nakaženého, přičemž on sám musí dobrovolně uvést, s kým se potkal. A především po šesti hodinách se vše smaže. Nejde tak o žádné plošné sledování, kterého se mnozí bojí. Zatím. Bohužel se takové nápady začínají i u nás objevovat už nebezpečně často.
Poctivá digitální rouška
Objevují se hlasy, že ona chytrá karanténa, která nás má osvobodit z domácího vězení, není dost chytrá. Měli bychom se prý nechat více a důsledněji sledovat, ať můžeme zase vyrazit veseleji popíjet a nakupovat a přestat dusit naši ekonomiku. Na Slovensku už chystají „chytřejší“ systém, který má na základě dat operátorů vyhodnocovat dodržování karantény a rozesílat SMS těm, kdo se s nakaženým mohli potkat. Jeden mladý český miliardář dokonce na sociálních sítích volá po zavedení „poctivé karantény pro podezřelé (ideálně s tracking náramky)“. Tedy fakticky s vězeňským sledovacím zařízením pro každého, jako v nějaké dystopické sci-fiz 80. let.
Za vzor se dnes často dává Jižní Korea, která vybudovala velmi podobný systém jako respektované české firmy v případě chytré karantény. Akorát se záhy ukázalo, že je příliš pomalý, těžkopádný a vyžaduje příliš mnoho lidí k obsluze. Takže se mnohem více automatizoval, a to včetně využívání dat o pohybu. Už 16. března tamní média podle týdeníku The Economist reportovala, že se podařilo díky automatické detekci osob snížit dobu identifikace všech kontaktů nakaženého z 24 hodin na deset minut.
Že nejde o žádné science-fiction, ukazuje i zkušenost z Hongkongu, kde pohraničníci nutili každého zpřístupnit úřadům svou polohu v mobilním telefonu, aby mohli sledovat dodržování nařízené karantény. Netřeba připomínat, že autonomní oblast je pod správou komunistické Číny, která se – krom aktuálního geopolitického prodeje roušek – ráda věnuje budování high-tech koncentráků pro nepohodlné menšiny. Nové možnosti se tak jistě soudruhům zalíbí, zvlášť když tamní firmy již vyvinuly algoritmus, jak rozpoznávat tváře a sledovat lidi i v rouškách.
Buďte jako Fremen
Velkou zárukou našeho soukromí je dnes zapojení české komunity IT podnikatelů, kteří ve velkém nadšení pracují dnem a nocí s tím nejlepším úmyslem. Na druhé straně jsou ale na palubě i třeba mobilní operátoři, kteří už dlouho vědí, jaké bohatství mají v možnosti sledovat nás na každém kroku. A i když dnes pomáhají, budou po skončení krize v neuvěřitelném pokušení nechat si otevřené dveře pro lukrativní komerční využití, o které se už léta snaží.
Samotný právní rámec daný u nás hlavně GDPR je poměrně striktní a počítá dokonce s případy epidemie. Nicméně nikdo dnes neví, jak dlouho to bude trvat a jak se zákony mohou měnit. V Británii dává Investigatory Powers Act z roku 2016 možnost vyžádat si jakákoliv data od soukromých firem. V Izraeli pak dostala pravomoci ke sledování nakažených přímo tajná služba Šin bet a po ustavení parlamentní dohledové komise ustoupil i tamní ústavní soud.
Největší zárukou je tak hlavně vývoj technologií, které už v návrhu respektují základní práva i ve zlých a těžkých časech. To ostatně hlásá i Evropská komise a skvělou ukázkou je třeba aplikace Fremen, kterou vyvíjejí vědci na pražském FEL ČVUT. Podle anonymních dat předpovídá hustotu lidí v dané lokalitě a umožňuje se vyhnout davům lidí. Něco, co se ostatně může mnoha z nás hodit i mimo dobu pandemie. A nemusíme být zrovna Bill Gates.